Knihovna
Pod vlivem 98
Monika Slovačeková
Knihovna
Obsah
ZÁSAH
MYŠLIENKA
CESTA Z PRÁCE
TEN LÁSKY ČAS
MA-MARTINA-RTINA-NA-A
ČOŽE?
DALŠIA Z CIEST
PLAČ
AKO SA STAT ANARCHISTOM
POĎÓR
COSI
…ANEB JAK SE ODMILOVAT
JA SOM
OČI
MAMA A VIDEOHRA TRETRIS
DEAR ROMANA
BABIČKA MARIE
ZÁSAH
Zasnený večer
Chvenie v očakávaní
Jemná provokácia
Ona a jej rodičia
V piatok neočakávaní
Len ja – ona nesmelá
A alkohol
Čo podlamuje kolená
Hustá hmla
V gay podniku
Vzrušením trafená . . .
Komunikácia dotykmi
Jej a môjho tela
Čo je to dievča
A proč to dělá?
Pretože alkohol
Podlamoval kolená
A miestami videla si
Malé krúžky snáď . . .
Ďakujem za to
Čo nemôžeš mi dať.
© 1996 BY MS
zpět na obsah
MYŠLIENKA
Zapíšem si myšlienku,
do tvojich vlasov
si prsty
zamotám,
jazykom
pohladím ťa
po znamienku,
do svojho
podivného světa
ťa šeptom
privolám.
Chvíľku v bozku
zablúdime krátko,
zrazu zmeníš sa
v malé dievčatko,
a mňa
zachvátia
myšlienky
na smrť . . .
© 1997 by ms
zpět na obsah
TEN LÁSKY ČAS
Starý dom
čo pamätá
vzdychy generácií.
I my sme
spali v ňom . . .
Ty stratená
v ťažkých duchnách
ja plná emócií.
Je koniec
tým krásným dňom?
I vzdychom generácií?
Jablko odtrhneš
na inom strome
a vzdychať budeš
v inom dome,
kde chýbať bude
duch
ktorý zdieľal s nami
vzduch.
. . . a ja tam nebudem . . .
© 1996 by monča
zpět na obsah
Opäť uvidím tie oči
ktorými ma prekročíš,
do mňa si tíško vkročíš
a tam sa rozleješ . . .
A potom,
keď odídeš
znovu zatvorím oči –
tie plné práve,
keď s tvojou tvárou
v mojej hlave
zažívať budem
orgazmy . . .
© 1998
zpět na obsah
BABIČKA MARIE
Tak poď!
Dám ti ruku
a ty okolo celej
sa mi s chtíčom
omotáš,
tak poď,
dám ti svoje
mladé pery –
čo často vysychajú
a ty
neodoláš,
len poď
splynieme spolu
v rýchlom dychu,
čo časom ustáli sa –
vtedy,
keď ten vekový
rozdieľ tridsiatich
rokov niekde
pod viečkami
náhle vytratí sa . . .
© 1998 / M.,
zpět na obsah
CESTA Z PRÁCE
Pár voľných miest
v električke
ja zasnená,
o chviľku –
zničoho-nič
stojí pri mne
krásna deva
pekne odená,
v ruke knižku
nežne stláča –
mamma mia
je to Philadelphia.
Miesto z knihy
číta z mojich očí,
vystúpi po pol hodine –
len tak
svet sa ďalej točí . . .
A dievčatko,
čo matka zviera
pevne v náručí
spieva si:
Ruti šuti arizona texas
Päťročné dievčatko
rozosmialo vo mne
čas . . .
© 1996 BY monča
zpět na obsah
“ . . . kurva . . . “
Ovisnutý dolný ret
a uprený pohľad.
Nuda,
prázdno v duši –
ten jeden kamarát,
závislá mama a
zdochnutá videohra:
obeť v popolnici.
To bola dráma,
hádzanie o zem
abstinenčné príznaky.
Neúspešná liečba časom
- už mesiac
je zase v tom:
Mačká gumové
čierne gombíčky,
požičala si tretris
a má ovisnuté
gambičky.
© 1997 BY SM
zpět na obsah
MA – MARTINA- RTINA- NA- A
Dívam sa
ony stále unikajú
niekam do neznáma.
Tie tvoje oči . . .
Prenikám
hlboko do nepoznania
len zťažka
dostávam sa
z teba von.
Môžem do teba vkročiť?
. . . si ako prikrytá
pohárom . . .
Rozbieham sa –
bežím,
dotykom otváram
tajomstvo pod sklom.
Zavieraš oči
a v hlave
ti sneží . . .
© 1997 by ms
zpět na obsah
ČOŽE?
Čo . . .?
Čo . . .?
Čo mi to hovoríš?
A prečo?
Ale ja ťa milujem!
Si tam?
Prečo nič nehovoríš . . .?
Povedz to ešte raz!
Vôbec ti nerozumiem!
Čože?
Aká osobná sloboda!
Aká individualita!
Zase si húlila, čo?
Počkaj chvíľku
neskladaj to sluchátko . . .
Haló, si tam?
Čože?
Si blázon!
Už mi nevolaj!
Blázon – rozumieš?
Totálny zhúlený blázon!
TU – TU – TU – TU
© 1997 BY MS
zpět na obsah
OČI
Tajomné
zastreté čerňou
- tmavé otvory.
Lesknúce sa
sťa jazerom prikryté.
Krajina nepoznaného
čo skrýva
stovky
červených potôčikov.
Oči . . .
Tie zrkadlové potvory,
čo vždy sú niekde inde.
Polapím vás,
či zahniezdim plač?
© 1997 BY MS
zpět na obsah
PLAČ
Plačem s tmou
a zatiahnutými závesmi.
Bola si . . .
Bola si v mojej duši
v mojich ústach,
tak krásna
a tak dobrá . . .
Plačem bez sĺz
sama,
len s dušou slanou
bez radosti,
vyžranou do kosti.
Plačem s ružou
čo vyhasla skôr
než vyschla
v tvojich dlaniach –
po hriechoch
tvojej vlastnej
budúcnosti . . .
Umieraš v mojich prstoch
. . . v očiach,
čo sklenené sú,
v perách,
ktoré zapáchajú
v dychu bez nádychu
- čo zhnedol
v zlom
smrteľnom návyku . . .
Plačem pre koniec
šťastia nešťastného
zmysel bytia
toho zložitého,
krutého,
či krásneho? Žitia
kedy plakať budeš Ty
a s tebou i tí ostatní,
čo donútia ma plakať
po tvojej láske –
pre ich lásku
taktiež priesvitnú,
kedy ja radosťou
s radosťou rozplačem sa
v náručí všetkých bohov světa
a konečne
budem sa smiať . . .
© 1996 by monika
zpět na obsah
nevidíš mi do hlavy,
no snažíš se pochopit
stejnej scénář.
Slova – miluji tě
vrýváš mi do lebky
tím nástrojem
každou svou
vysilující
krizovou scénou . . .,
kdy já jsem
bezradná,
oči
vyprovokovaně
vypuklé v hádce . . .
A mluvíme
si dál
velice hlasitě,
Až jazyk
sám od sebe
na pár hodin
zhasne. . .
© 1997-98 M.
zpět na obsah
JA SOM:
Ja som si vždycky
myslela . . .
Myslela som si,
že mám
paranoiu . . .
A ONI . . . ONI
si pre mňa prišli.
© 1997 no body
zpět na obsah
ĎALŠIA Z CIEST
Sedím v čase
zase opojená
chodiaca zimou
v jedných nohaviciach
a zelenej perine
čo dobou zťažkla
tá tmavá šeď
v mojom vlase
sivou obklopená
a ten smútok
v hlase . . .
Čosi uslzene rudé
hľadí bezradne
zoči-voči
do tých mačacích
krutých očí
reálnej realite.
A Ona? –
aniž by mrkla obočím
pristúpi bližšie
a znovu ma objíme.
© 1997 BY (foram)
zpět na obsah
COSI
Pohled do očí
co úderem byl
rozdrtil mi dlaně . . .
Zničilas’ mi ruce,
no dál hladí tě vítr.
TOUHA,
problém z jehličí –
co na rohu stála,
jako šílená
ve vákuu křičí.
Proč líbalas’ mě, malá
Déšť prudký,
co bičoval mě
z jasného nebe,
měnil se
ve slaný
růžový pot.
Hřebíky krásy
přibilas’ mi srdce
v nekonečný plot –
a já
zmizela jsem
v řece . . .
© 1997 by monica
zpět na obsah
Ty chudák v biede,
čo trpel si žitím.
Ty, čo zadĺžal si sa
životu
v podobe ľudí
nadmerným pitím,
Ty charizma bedákov
platiaci dane
pre tých darebákov
čo manipulujú ťa
vládou dákou.
Ty jeden,
- ty musíš byť
anarchista . . .
© 1997 by ms
zpět na obsah
POĎÓR
. . . “haľó, haľó
stalo se něco?
Nic neslyším,
dokonce prší
a slunce,
co nevylezlo
už tři dny
mně nutí
padat hlouběji
do těch prázdných
lidských duší . . .
To nic:
to jenom
soused-chlapík
zapomněl vypnout
svůj zkurvenej budík
co zvoní
elektricky.
A tak zrazu:
. . . haľó,haľó
obyčejně je koček
dostatek, so
tak mi to vysvětli:
Proč nám –
jako štěnice
vdírá se do lednice
sivo-šedá
myš domácí...?
© 1998/II
zpět na obsah
Monika Slovačeková
Obálka – Romana Hagyo:
“For Monika with many thanks for your friendship and your help!”
© Praha 1998