Knihovna ??? Beata Babická Knihovna Obsah

Loučení Šly jsme zahradou prázdnou a širou Já v ruce chléb ty načaté víno K holému keři jsme sedly a pily Na počest jabloně jež na shrbené šíji nese hady Medúziny A jež se zemi bolestně klaní Poslední večeře Zítra už budem hlínu žrát z cizích dlaní Rybě Rybo, velká lesklá rybo, zabila jsem tě dubovou palicí tvou hlavu předhodila psici z kostí vymačkala víno Ach, rybo, leklá rybo, kéž dal by ti Bůh nebe Jiná tyje ze mne tak já tyju z tebe Proklínadlo hlouběji se prohni v bocích vytryskni podzemní jezero noci ušpiň bílý sníh Já sním o jejich černých Vánocích Viděla ohnivého koně zacházet za obzorem Kůň dýmů A nebeskou klenbu v tu chvíli podpíral drak z papíru který mohl shořet pouhým škrábnutím sirkou po obloze Chtěla jsem ještě dál na povoze Popel a já... Když jsem šla vaší ulicí byli to jen psi kdo nastavili tváře měsíci Směsice smutku všech barev v křivce jejího těla vyletěla na burze cenných papírů Němohra Ruce spletené mlčením Pod šedavým závojem stmíváme se Nesní se v této krajině Jen občas stříbrná jinovatka roztančí vlasy sebevrahů Strnulý měsíčník průsvitným ukazováčkem pohupuje nocí a dnem Strach z utonutí ve hře na ticho v čekání na nikoho Pálení čarodějnic Pomalu jsme přicházeli k sobě na louce, kde dohořívala nebeská lvice Popílek z mouřenína noci oni vysypali do řeky Viděla jsem jak Juliiny slzy unášel proud Na kostech psíčátek dokvylovala ta šedohřívá lvice za jejíž hlavou si asi tříletý chlapeček hasil dýmající podrážku Však popel z mouřenína noci vysypali do řeky a slzy... Krysař Když přišel do města na krysí bál hrát ulice mlčely prázdné jak obecní sad       A pak... chlapi s tlačenkou na půl z huby vstávali ze židlí nahé ženy odcházely od nenarozeňátek kočičí hlavy se rvaly z rukou dlažebníka od městského lazebníka sufražetky vybíhaly na gauči lékárníka místní děvky jely a nakonec hoře se vztekle táhlo za všemi šašky, provazolezci a provazolezkyněmi do stoky Hameln práchnivět mezi krysami a pomejemi Smrt Tvojí matky Stála jsi uprostřed pokoje pod hodinami jež monotónně krájely naše životy s vínem v ruce vznešeně vdechující to co se někde za horizontem změní v rakovinu nedotknutelná Bohyně ve snech masturbantů s přezíravým úsměvem hryzala jsi do slabin žehnající dlaně kladla na hlavy klečících do vlasů poddaných jež vztahovali ruce ve směru Tvých odchodů zhypnotizovaní vazalové dolévali vlastní krev Tobě do poháru a pak za dveřmi kdosi tiše zaklepal a číše se k zemi zřítila i s Tvými prsty Báli se Ti podívat do očí stíny bledly zatímco jsi zvracela hnis z nezajizvitelných ran zatímco jsem je líbala a poprvé vstupovala k Tobě pod měsícem v úplyňku Již časně zrána vyšla pálit svoje kosti Na dvorku se zastavil pajdavý říjen jenž kapsy obrátil a vysypal z nich smrt a jiné zbytečnosti s chvástavým davem kanibalů co se na vteřinu postí až budou věšet za obžerství a další ukrutnosti Tak chvíli čekala a pak dál snášela staré haraburdí z kůlny Kus holubníku houpací křeslo Ještě než zešílí to tiché hoření neslyšně pomočí na cestu do věčnosti Maličká můra balancující na hladině ticha šedivá rybka na mé skráni vše sbíhá aby se pomodlilo u tvých dlaní Rýha tančící k vrcholku pětihor je provázek svíčky ukusovaný strachem. Pohádka v očích tvých dohasíná Zima, led v kolejích Pustá step horizontálně mrštěná jak bumerang se vrací Kosí kostely, roztíná víry Popojdi promlouvá plomba zemská sama k sobě A já stojím zatímco skutečnost se řítí A já stojím, v kapsách ruce zaražené Přeřízlas kohouta, nevím kam jdeme Oblaka klesly k nohám ještě teď ten náraz slyším blízko, blizoučko mým uším rampouchy spadaly -                       bláznovo tralali Divná zvěř je tam chodí pít potom co jsi zanechala krásy Táhni odsud a nech mě být! Krajinou shozenou cestu prodírám si Jen pro dnešek sklop svá víčka a zastři zčernalé rány na popálených rukou tohoto rána Ať nelehnem v popel jak vrána kroužící nad shořelými smrky Pak se i mě vlasy stočí lícem k obzoru a v kostce ledu se budem dívat co všechno klesá pod plameny Copyright©2000 Beata Babická