Knihovna
Výběr poezie
Moniky S. Benešové
Knihovna
Obsah
sny
někde
v nás
sny
nedosněné
sny
jak
beránci
na nebi
sny
jak
zrezavělé
zámky
Jednoho dne
je sen
zhmotněn
na nesprávném
místě
v nesprávném
čase
Je
nahá
hnusná
surová
zástupy lidí
po ní touží
Chceš ji
mít
znát
utopit se
v její přízni
v její závrati
v její přítomnosti
jdeš
jdeš
stále
jdeš
omámeně
a ona čeká
jen čeká
občas se na tebe
usměje
občas tě pohladí
občas ucítíš její
vůni
zmizí
ochladne
je
P R A V D A
Vše zničit
zahodit
není nic
je jen
TO JEDNO
skutečné
pravdivé
koncentrované
je jen
TO JEDNO
nezávislé
pulzující
živoucí
p r o c í t ě n í
RUCE
vlídné i vzdálené
náhlé pohlazení,
kdysi
kdesi
jednou
kdosi
Je pobřeží na podzim
Jdeš,
boříš se do písku,
dusíš se větrem,
přetlakem slov.
Stmívá se.
Vlny pleskají do nohou.
Nekonečno.
Tušíš stopy těch,
kteří šli před tebou.
Boříš se do písku,
monotónně,
automaticky,
pokládáš jednu nohu
za druhou.
Písek
řeže do očí.
Je vítr na podzim.
Lucerna úplňku
bez
tvého polibku
bez
tvých dlaní
Občas přilétáš
a já tě sním
otevřenýma očima.
Jsi měsíc.
Svítíš polarizovaným
světlem chladu
a střídáš pomyslné
pevniny a moře.
Občas přilétáš
jako stěhovavý pták
a měníš barvy
a chutě a tóny.
Noční
přízraky
ve tmě
tvé
oči
má
fata morgana
Z beztvarů
tvar
rukama hněte
hladí.
Z bezčasí
čas
tikotem srdce
odměřuje.
Z bezlásky
lásku
vyhaslýma očima
nevymodlí.
Nejsi jako
věci
které nezní
mrtvé
studené
Jsi jako
kytara
sotva se dotknu
tvého těla
hraje
zpívá
Jsi jako
bubínek
sotva se dotknu
tvého těla
tepe
Slova ještě
mlčí
ústa ještě
mlčí
a ty
zníš
hřeješ
Nejsi jako
věci
které nezní
mrtvé
studené
Nehledej
každý je
sám
v sobě
sám
sebou
Nehledej
Nacházíš
otevře
zaskřípe to
vznáší se
nepadá
nečeká
má ráda
vůně
slova
písmena
krouží
vznáší se
nepadá
není
sama
saje
a
jde
v tu krátkou
imaginární noc
kdy ráno je
blízko
na dotek
jako ty
v tu noc
. . . . . . . .
(nevysloveno)