Knihovna
Podzimní
Nomzamo
Knihovna
Obsah
Prší.
Úsměvně si představuji,
jak průzračné kapky deště,
co se zachytily na tvé tváři,
se pojí do stříbřitých potůčků,
jenž klikatě sjíždějí k jemné bradě.
Sbírám je do své dlaně.
Nelekej se, prosím.
Je to jen další má záminka
jak se tě dotknout.
Dobrotivý déšť
zakrývá stopy
právě vysvobozeného pláče
na mé tváři.
Nepoznáš tedy,
že mezi krůpějemi z mraků
se ukrývají teplé a slané slzy.
Šero pokoje mne rozpouští
a já takto nehmotně šťastná
mohu proklouznout kdejakou škvírkou do koupelny,
kde necháváš tělo teplému proudu vody.
Lstivě splynu s vodní párou okolo,
co, jak doufám,
ihned usedne na tvé krásně nahé a voňavé tělo,
jakmile odhrneš promoklý závěs.
Bez tvého vědomí
naplním svou touhu
a draze zaplatím.
Bleděmodrý ručník
ukončí můj šťastný okamžik.
V jediné chvíli mne
oživíš a vyhladíš!
Nic nenamítám,
souhlasím.
Vykouzlím mlhu
tak bílou a nekončící,
že jen stěží pocítíš
mou přítomnost.
Náhodně se tě dotknu.
Lehounce políbím.
Dlouze obejmu.
Ulekneš se mé odvahy.
Však zraky druhých
k nám neprohlédnou.