Knihovna
Utonutí
Zoe
Knihovna
Obsah
Má lásko z popelnice,
tak moc jsem ti chtěla dát,
ale jsem jen obyčejná smrtelnice
a neumím víc, než brát.
Má lásko z nočních můr,
tak moc jsem chtěla být
šťastná jak úsměv kreatur,
ale nyní musím bdít.
Má lásko rozmařilá,
já nechci spát!
Kéž bych tě nikdy nespatřila,
to říci- musela bych lhát.
...
V tvých očích bych se ráda utopila
snad ještě raději, než v tvých vlasech.
Tvými úsměvy bych ráda svou duši ozdobila
a souznění nechala rozplynout v hlasech.
Tvé rty bych s chutí ochutnala,
však říkám si, něco pro své sny si schov.
Svou pohádkou bys mě nikdy neuspala,
nevěřím ti ani jedno ze tvých krásných slov.
Vždyť ty sama podobná chceš být princeznám,
s hvězdou na čele a růží na líci.
Mám jen strach, že tě jednou nepoznám
a budem se míjet po cestě světem ulicí.
...
Písmena nekontrolovatelně unikají.
Nekontrolovatelně unikáš ty,
vodní páro, válící se po prokřehlé zemi.
A stejně neusnu.
A stejně nemohu jít pryč.
Když ty, tak zranitelná,
tak krásná,
tak mimo,
když ty, mlho,
když ty tu předstíráš, že ti není smutno.
Zhasínáš a je ti zle.
Směješ se a vůbec není ti do smíchu.
Ty, svatá mezi nesvatými,
ty, hříšná mezi banálními lidmi.
Ty.
Ty. Osude. Hříčko.
Ty.
Výsměch si a prach,
v který se obrátíš.
Ty. Noc jsi, stejně jako den.
Ty.
Nesměj se mi, jako se směješ sobě.
Neobtáčej.
Nebuď blízko.
Neuspávej.
Nechci spát!
Nedotýkej se mě.
Nemluv na mě.
Nekřič.
Nepij.
Nekuř.
Nedívej se na mě.
Nehraj si se mnou.
Nehraj si s nikým,
ani se sebou.
Neříkej vůbec nic.
Mlč.
Mlč.
Vždyť je to všem jedno.
I tobě.
Fénix
Štěstí jsem měla,
měla bych cítit vděk,
že jsem vůbec směla
tebe kdy uvidět.
Jsi má míza, proudíc
pod kůrou stromu,
nechceš ani za nic
uvěřit tomu,
že je jistá šance,
i když malá,
že já jen tak lehce
se zamilovala.
A má ústa,
mlčí jak hrob
a duše má pustá
je můj strop.
Výš už to nejde,
dál jen ty jsi ta výšina,
která když vejde
tak vše co končí, znovu se začíná.
Znovu se rodí,
stejně jako ty zahájíš svůj let,
z popela vyvstaneš,
vím, že jen jednou za pět set let,
a to ne dříve než
zahyneš.
Uhoříš,
protože ty jsi světlo samo,
uhoříš ve tmě
a já vím, že víš,
ty má malá jasnovidná dámo,
že i když nechceš, spálíš mě.