Když jsme se konečně doplácaly do vlasti dychtící po každém českém slůvku, chytly jsme z éteru velkýho Blábola, jenž právě rozpitvával krach Agrobanky.

A když se v tom nimral asi hodinu, předpověděl kolaps bankovního sektoru, pád vlády a nakonec svůj triumfální nástup, chtělo se mi to otočit zpátky do Bavor, jenže Dialektická řekla: "Někdo by s tím měl něco udělat."
"Už to mám," nadchla se druhý den. "Náš člověk pracuje přímo v Agrobance."

I když jsem si neuměla dost dobře představit genia schopného obrátit tok tunelované banky od defraudantů nazpátek, věděla jsem, že Dialektická má na lidi nos a tak jsem šla do Agrobanky podívat.
Za kasou sedělo pozdní baroko, nad barokem rokoko, pak maďarská pusta z Hubblovými teleskopy.
"Hm," řekla jsem a šla jsem domů.
Dialektická mi sebrala ukořistěné prospekty, mou jedinou radost a pronesla káravě: "Ta bomba nesedí u kasy, ale opírá se o počítač."

Vypravila jsem se tedy ještě jednou nenápadně do jednatelny, ale nespatřila jsem u počítače nikoho. Teprve při pečlivé akomodaci jsem uzřela jakýsi vágní subjekt. Měl vydýchanou hlavu, oči v barvě čokolády Křupíno a dialekt barové stoličky. Nechtělo se mi věřit vlastním očím, jenže Dialektická už ji pozvala na večeři.
Ája zazvonila přesně v šest, v ruce třímala koblížky a řekla: "Ty nejsou pro vás, ale pro mého hladového manžela," a odložila si je opatrně do bot.
Na to jsme ji odvedly do salónu abychom ji posadily pod rodinné relikvie.
"Copak je to za tapiserii?," zarazila se Ája obdivně pod zelenou tkaninou s velkými hnědými skvrnami.
"To je poslední ručník našeho dědečka Františka von Schigella a hned vedle je ložní prostírání naší babičky Salmonely von Typhi Murium. Za života jsme je měly moc rády."
"Jó, aristokrati," povzdechla si Aja a ladným gestem se nabořila do mísy s kaviarem.
Když dohonila poslední kuličku, zapila to pivem a začala pokukovat po dalších chodech.
"Dovolíme si ti předestřít kapraďový pilaf s Guttalaxem, což je rodinná tradice," řekly jsme.

 
"Teda s váma bych chtěla strávit zbytek života," pronesla Ája nasyceně a usnula.
"To se jí může lehce podařit," řekla jsem Dialektické. "Zítra přece pořádáme párty pro přebranou společnost.
"Kdo příjde?," procitla Ája a zatetelila se.
"Tak předně přijde akademický tesař Džulio Párátko," začala vypočítávat Dialektická a já už věděla kam míří.
"Pak český patolog Josef Mrchožrout. Zasloužilá hrobnice Morana Tuhá a nakonec světoznámá pěvkyně Demolice Svíravá."
Na to si Ája navršila obložené talíře do pyramidy, shrnula je do kabelky a řekla: "To budou zejtra holky v práci koukat," a vklouzla do svých střevíčků.
Ještě chvíli jsme poslouchaly melodický mlaskot džemu po mramorových schodech a pak Dialektická zaševelila: "No řekni, jestli ještě ke všemu nemá hudební nadání."

 
Jako první se dostavil Josef Mrchožrout, zamával mezi dveřmi velkou kabelou a řekl: "Mám všechno."
Za ním vešla Demolice a okamžitě začala ladit svůj driblující alt.
Posléze se vlinula vůně smrkového dřeva a v jejím oparu vplul do sálu slavnostně naladěný Mistr Párátko a rozložil po stole své nádobíčko.
"Kolik máme času?," zeptal se Džulio, a obdivně pohladil připravený mramorový kvádr.
"Tak akorát na přípravu hostiny," utrousila Morana Tuhá a hned se hrnula ke sporáku.

A v onu misteriózní chvíli, kdy Demolice na podiu rozhoupala hlasem všechny lustry, začal jí ustupovat nábytek a šlehačka ve velké míse před očima ztuhla, kdy Morana dozdobila dorty a obložené mísy, mistr Párátko odložil majzlík od secesního skeletu mladé ženy a slavnostně si navlékl nítěné rukavice, aby z rybího rosolu domodeloval podkoží, vešla Ája a vydloubla marcipánové panně oko.

 
"Džulio ztuhl, obrátil se na Mrchožrouta a prohodil: "Co abys dámu odvedl k hodovním stolům a nabídl jí seznamovací koktejl?"
Mezitím Ája stačila panně vyrazit porcelánový chrup a začala si ho zkoušet.
"Už se to nese!" zakřičel patolog, zrovna když jí okousala prsty .
Ája se napila, zprkeněla a všichni si oddychli.

 
Morana se vrátila ke sporáku s hrncem vtipné kaše a cedíc si pod fousy: "Radši jí přisypu," hodila tam přísady i s pytlíky.
Tak se na to podíváme," přistoupil Josef Mrchožrout k dílu a odřízl Áje vrchlík hlavy.
"Na co?," zeptala se Dialektická a všichni se naklonili nad černou díru.
"To jsem čekala,"podotkla Morana zkušeně lovíc v lebce kleštičkami na ústřice.
Po chvíli jimi štítivě vytahla žmolek plesnivé tkáně a obloukem ho hodila do zahrady.
"A čím teď bude myslet?," zeptala se Demolice.
"Tímhle." řekl Josef a vytáhl z láku mozek Einsteina.
"Ale to je přece chlap," namítla Demolice, jenže to již Josef vysoukal z kabely další zavařovačku s nápisem Gertruda Steinová.

Pak rozřízli oba mozky na polovinu, Morana je slepila vtipnou kaší a výtvor vložili do mozkovny.
Demolice zazpívala tuš, mramorové sloupy se roztřásly, Ája se zachvěla, protáhla, přehlédla celou společnost a řekla: "E =mc2. Kdepak mám Alici?"
"Jakou Alici?," zděsila se Demolice, "chtěla jste snad říct palici."
"Ne," namítla oduševněle Ája, "přece Alici B. Toclas, svou věrnou společnici a družku."
"To bude mít Ájin manžel radost," prohodila jsem, "až mu příjde domů jako množina."

Mezitím Džulio doformoval poslední detaily ženské siluety, vetkl jí chybějící části, Josef naházel do mozkovny zbytky hemisfer a Morana to všechno zalila vtipnou kaší.
Ještě dříve, než se Josef pustil do štepování, zalovil Džulio v nitru lebky, vytáhl okurku a zeptal se Morany: "Nedala byste si, kolegyně? Jsou z letošní úrody."

A zatímco se celá transakce chýlila ke konci, přistoupila Ája ke své přítelkyni, pohladila ji po zavináči na hlavě a šeptla jí do cibulového ouška: "O má drahá,vy ani netušíte jak jsem šťastná, že se po padesáti letech zase shledáváme."
Načež se rozbušilo marcipánové srdce, aspik se zachvěl a vrhl se jí kolem krku.
Naštěstí ovšem Demolice zatrylkovala a Alice v letu ztuhla.
"Nesmíte tak zprudka," zasmála se Ája. "Situace se relativně změnila. Pokud si dobře vzpomínám, máme doma nějakého manžela."
"A na co?," podivila se Alice.
"Možná i proto," zamyslela se Ája, "že zakřivení Vesmíru je v tento čas nejpříznivější ze celého milenia."

 
Další půlrok jsme strávily na rivieře a když jsme se konečně vracely domů lačné po každém českém slůvku, naladily jsme stanici Rumburk 38, na které hlasatelka s dojetím sdělovala: "Magnátka Ája Fergusonová a její dlouholetá přítelkyně Alice B. Toclas právě zakoupily Asii, připojily ji tak ke svému majetku v Evropě a opět vytvořily Laurasii.
Největší radost ovšem naše republika zažívá získáním Bajkonuru, odkud obě finančnice chystají lety na Mars s prvním kosmonautem na palubě. Jméno tohoto národního hrdiny zní Rudolf Ferguson!"