Na město dopadá vlahý pozdně jarní večer. Šero se vkrádá i do mého příbytku, kde se horečně připravuji na dnešní setkání. Nejdříve pouštím příjemný proud osvěžující vody na celé své tělo a smývám starosti a napětí posledního pracovního týdne. Nechávám volně stékat ten stříbřitý pramínek v němž se odráží světlo ze svítilny u stropu. V každé krůpěji se rozkládá na malinkou duhu, která hned zmizí kanálkem mého sprchového kouta i s únavou a napětím a odtékají někam daleko předaleko... ...Cítím se krásně osvěžená a očištěná... ...ještě froté ručníkem prokrvím celé tělo a pomocí kosmetických přípravků a parfému se snažím podtrhnou to hezké, co mé tělesné schránce příroda nadělila. Tak ještě zahalím svoji nahotu do připraveného nažehleného oděvu, oblékám koženou bundu. Ještě poslední přeleštění bot kartáčem a poslední pohled do zrcadla. Ano docela mi to sluší a teď už vyrážím.

Sedám do svého plechového přibližovadla a za okamžik již projíždím městem, které pomalu zahaluje tma a ozařují pouliční lucerny, které se již rozsvěcí a světélka oken a neonů výkladních skříní. Zpomaluji, protože vjíždím do vilové čtvrti s krásnými domky stojícími v rozlehlých rozkvetlých zahradách. Pootevřeným okénkem vozu cítím tu omamující vůni všech těch krásných květů, koupajících se ve spadlé rose.

Parkuji vůz před vilou a vzápětí vcházím do dveří. Hned si všimnu hloučku lidiček mezi kterými je a klábosí. Potkaly jsme se před třemi měsíci a v ovzduší to zajiskřilo, vzduch byl nasycen snad tisícem jisker, celé nás zahalil do žhavého hábitu a ten rozžal malý plamínek milostného opojení. Vyměnily jsme si první trochu nesmělý úsměv a první nesmělá slovíčka. Něco nám tehdy prozradilo, že my dvě patříme k sobě. Hlavou nám oběma asi tisíckrát proběhla otázka, jestli ta druhá to také tak cítí, jestli se jen nepleteme. Jestli to není jen přelud, který zplodila naše fantazie. Je kouzelná a roztomilá a moc jí to sluší. Je trochu nervózní asi proto, že mám zpoždění. Snad i proto, že si v této společnosti nedovolíme přijít ruku v ruce jako ostatní páry. Snad proto, že jí napadá, že dnes konečně přijde ta chvíle, kdy zůstaneme chvíli samy jen my dvě a ostatní svět od nás oddělí stěny hostitelského pokoje a zamčené dveře. Zatím jsme se scházely jen ve společnosti, zašly spolu na skleničku a procházely se probouzejícím se lesem. Jaro viselo ve vzduchu a naší konverzaci přerušovaly jen opatrné doteky ve chvílích, kdy nebyl nikdo v dohledu. I letmý polibek jsme si spolu vyměnily... ...jen párkrát a s trochou strachu z prozrazení.

Zdravím se s přáteli a potřásám rukou s dosud neznáními, kterým mě hostitelka představuje. Pak se zařadím do hloučku kolem ni. Mám nalité vínko, z něhož je cítit vůně slunce jižních strání s révovými keři. Konverzace lehce plyne a naše pohledy se co chvíli střetávají. Žádám jí o provedení výstavou a oddělujeme se od ostatních. Cítím, že potřebuji poslouchat její zvonivý hlas a nechat jím rozechvívat své nitro. Procházíme okolo obrazů a necháváme se unášet naší a malířovou fantazií. Chvíli se koupeme v moři pod skalami a chvíli procházíme zámeckou zahradu a pak se vracíme do vzpomínek na bouchání šampaňského vítajícího nový rok s kulatou číslovkou. To podle malíře Bauera a jeho obrazů, na stojanech v hale. Slyším naše hlasy jak spolu poletují éterem. Okolní svět ztrácí svou důležitost, jsme tu jen my dvě a obrazy jenž popouští uzdu naší fantazii a naše společná přítomnost rozněžňuje naše dušičky. Je to moc milé, moc příjemné, moc krásné. Z krásného snění nás vytrhnou kroky na dřevěném schodišti. To už se hosté scházejí na terasu vedle haly. Odtud bude totiž nejlépe vidět ohňostroj, chlouba pána domu a dnešního hostitele. A už létají první rachejtle a ozařují noční oblohu, tu červeně, tu modře, tu zeleně, některé jen tak zasyčí, jiné letí s obrovským rachotem. Některé míří přímo, jiné zase opisují spirálu. Tak a je zase tma a ticho jen z pokoje zní hudba a okolo hlasy návštěvníků a ve vzduchu čpí síra.

Večer končí, všichni jsou rozzářeni příjemnými zážitky, které nám všem přinesl. Většinu hostů rozváží taxíky do jejich domovů, jen několik z nás zde zůstává do zítřejšího rozbřesku. Odcházíme spolu do jednoho z pokojů pro hosty a zavíráme za sebou dveře... ...teď, teď už jsme samy a chceme spolu vychutnávat ten krásný okamžik až do dna. Necháme naplno rozeznít naše nitra beze strachu vyzrazení.

Můj ranní červánku, pojď podej mi ruku a nechej se vést v měsíčním svitu, slunce noci. Pojď, povedu tě, neměj strach. Chci jen vědět jak voní tvůj dech v zahradě plné květin. Tak povídej moje vílo, co máš ráda, čemu se směješ a čeho se bojíš? Čeho se bojíš? Tvé odpovědi žádám... ...jsem z nich totiž živa... ...Bojím se jen toho, že budeme muset otevřít dveře tohoto pokoje a projít jimi do tvrdé reality a šedi stereotypního života. Nic jiného mě nenapadá... ...možná mi tvoje něha pomohla zapomenout na všechno čeho bych se mohla bát... ...možná se bojím tmy... ...možná se bojím aby mě někdo neuvěznil na jednom místě... ...potřebuji k životu svobodu a volnost... ...a svázanost jen když se pro ni dobrovolně rozhodnu. Ta realita dává hmatatelno pro tuhle místnost, pro tebe a mě, pro to něco málo co ti mohu dát. Tma... ...povedu Tě tmou, která je vidět. Ráda a slepě se nechám vést až na konec, kde se tma se světlem bude objímat. Dám ti k nohám vítr... ...bouři... ...déšť. Co ti chybí... ...to chci Ti dát. Moc... ...moc tě chci ve své zahradě plné květů, vůní... ...lásky a nenávisti. Poznám, kdy mi budeš lhát a kdy ne. Možná ne hned... ...ale poznám. Oddej se mi celá... ...celičká. Ano, pokorně tě přijímám a vzpouzím se. Chci tě vést a nechat se vést, třeba až na kraj světa, třeba až ke hvězdám. Co chceš a co ne, co se ti líbí a co nelíbí... ...odpovídej na co se ptám... ...tak povídej moje malá vílo. Jsem u tebe a na všechno ti odpovím... ...ráda řeknu ti vše. Chci s Tebou sedět na měkkém polštáři z trávy a vnímat ticho a vůni a... ...být samy jen my dvě. Chybí ti něha a pocit bezpečí? Chceš být u mě v náručí ať svítí slunko nebo kvílí meluzína? Pojď blíž, přivinu tě v náručí a ochráním tě před vším... ...věř tomu, že tě obejmu opravdu a něžně, vroucně a upřímně... ...a láskyplně. Já se ti nesměji... ...jen se usmívám... ...a poslouchám jak si vítr pohrává s listím v korunách stromů a tlukot tvého srdce... ...a pukání nalitých pupenů, co se rozvíjí pod měkkými paprsky jarního slunce... ...vánek si svými prsty jemně pohrává s tvými vlásky... ...černými jak uhel. Jsi krásná a zvláštní... ...v mých očích jsi křehká... silná... jsi síla i slabost... ...něžnost i krutost... Ty jsi den a já noc a potkáváme se za soumraku a za rozednění a na chvilku se spojíme a pak zase utíkáme každá na svou stranu. Než slunce oběhne zeměkouli... ...jsme opět spolu... ...stále k sobě a od sebe... ...k sobě a od sebe... ...k sobě a od sebe... ...k sobě a od sebe... ...alespoň na chvíli... ...ano sem tam... ...na chvíli, chviličku... ...a v tu krátkou chvíli... ...jako by se čas zastavil... ...a ta chvilka patří nám... ...jenom a pouze nám. Vidím, že se usmíváš. V tuhle chvíli jsi královna času ty... ...jsi moje královna... ...moje princezna... ...moje malá Víla... ...budu ti hrát... ...šeptat... ...budu hasit Tvoji žízeň... tišit tvůj hlad... chci být Tvoje křišťálová studánka…... a voňavé plody stromů. Jsi moje voňavé povětří a kapky deště co svlažují sluncem rozpálenou zem... ...jsem tvoje nebe i zem.

Moc, opravdu moc hladit tvé vlásky... ...hladím tě i na rukou... ...naše prsty se proplétají... ...naše rty se pomalu přibližují až se střetnou v prvním letmém polibku. Ano letmé políbení... ...a pak další a další... ...a vášnivější. Cítím tvou hebkou pokožku pod svými prsty a dlaněmi... ...dýchám vzduch, který vyráží tichými vzdechy z tvých plic a úst. Vnímám tě všemi svými smysly a utápím se v tvém opojném objetí. Cítím tvou vůni co připomíná deštěm provoněný vzduch po letní bouři a vůni květů v rozkvetlém sadu a vůni zeminy po večerním zalívání za horkého letního dne. Slyším tlukot tvého srdce co bije pro mne a ty posloucháš zas to mé tlučící jen a jen pro tebe. Slyším tvé něžné vzdechy rozkoše, jež se začínají drát tvými pootevřenými ústy. Cítím pálivou touhu líbat ta jahodová ústa zas a znova a objímat tě hladit... ...nechat se hladit a objímat... ...a líbat a nikdy už nepřestat. Vidím jiskřičky štěstí v tvých očích... ...cítím žár a tvoje doteky mě spalují na uhel. Mám pocit, že se spolu vznášíme a odlétáme někam daleko... ...daleko od všech a od všeho... ...ruku v ruce jen ty a já... ...já a ty. Okolní svět pro nás už dávno přestal existovat. Zalykám se touhou a štěstím... ...jsem tě plná... ...zalézáš mi pod kůži... ...zalézáš mi až do morku kostí. Po celém těle cítím chvění... ...vášeň mě zcela ovládá. Mám tě v náručí... ...jsi tak krásná a bezbranná... silná... něžná a krutá. Měsíční svit na tvém těle kreslí roztomilé obrázky... ...a já je všechny hladím, jak nejněžněji dovedu. Ovládá mě tvá nejněžnější něha všech něh a vášeň všech vášní. Jsem jen tvá a ty jsi jen má. Tvoje obětí mě svazuje... ...opřádá mě jak pavoučí vlákno, jenž se za úsvitu leskne rosou pod prvními paprsky vycházejícího sluce. V tvém obětí se cítím tak volná a svobodná... ...tak svázaná a svobodná zároveň... ...tak silná a bezbranná. Jsi moje křišťálová studánka, která je připravena svlažit mé vyschlé rty. Jsi vonící plod ovocných stromů, dozrávajících na konci léta, co nasytí a svou šťávou osvěží. Víš co chci? Chci tvou duši... tvé srdce... chci tebe. Chci si s tebou hrát... chci tě zraňovat a topit... chci pít tvou krev... pak tě znova obejmout a hladit... a líbat. Můj ranní červánku, moje pohádková vílo, můj kvítečku voňavý, umírám v Tvém náručí a ty se mnou v ten jediný okamžik. V ten okamžik, kdy jsme bez sebe touhou a naplněny silou naší vášně... ...vášně, která může vzejít jen z čisté lásky.

Tiše ležíme vedle sebe, pokoj je zahalen tmou a zalit stříbrným svitem měsíce. Po urputném a něžném boji zavládlo ticho a mír. V našich duších ještě doznívá hudba předešlých okamžiků. Otevřeným oknem proudí do pokoje vlahý vzduch v kterém je cítit přicházející léto. Ze zahrady k našim uším doléhají trylky vzbouzejících se ptáků, které nás budou provázet dnešním slunečným dnem. Tma začíná pomalu řídnout. Svit luny pomalinku odchází... ...to někde v dáli za obzorem se ze svých nebeských duchen do nového dne probouzí slunce a bude nás celý den hřát a dávat nám sílu svými paprsky. Bude hladit zlatými paprsky také klasy obilí a plody stromů a taky rajská jablíčka pod okny v zahradě. Bude nalívat vinné hrozny na jižních stráních a lusky hrachu na naší zahrádce. Bude povytahovat nať petržele a cibule na záhonku vedle kuchyně. Celým mým tělem proudí klid a mír a jistota, že země se točí kolem své osy, slunko vychází ve správnou chvíli a ptáci zpívají tony, které mají a ty... ...ty ležíš vedle mě... ...tak krásná a půvabná. Vášnivá a zkrocená... ...tak divoká a tichá... ...tak svěží a znavená. Ještě jednou tě obejmu... ...ještě se přitulím v tvé náruči... ...ještě tě políbím a pak už jen usnu po dlouhé a krásné noci v tvém měkkém objetí.

duben '00