Slíbil jsi mi svobodu a já, zmámená láskou, šla za tvým hlasem. Slíbil jsi mi svobodu, ale zavřel jsi mě do zlaté klece a dával mi zobat zlatého zrní. Občas jsi sice otevřel má vrátka, abych se proletěla, ale stále jsi tam byl, stál tam a hlídal mě a tak se jen stěny tvého bytu staly trochu větší klecí, ale pořád to byla klec.

Někdy, když je tma a světlo lampy je moc silné na to, aby ozářilo mou duši, přemýšlím, proč tu jsem a co tu dělám. Ale nakonec mám vždy jen tolik času, abych zjistila, že má duše žije.