Francouzskojazyčný film je příběhem 28. leté profesionální cyklistky Laurie (Charlotte Laurier),
která při startu závodu dvě sekundy zaváhá a je za to poslána "do důchodu". Začne pracovat jako kurýrka
(mnoho různých zápletek) a potká staršího opraváře kol, bývalého závodního cyklistu, Lorenza
(Dino Tavarone a Jonathan Bolduc jako mladý Lorenzo). Po počátečních neshodách se spřátelí.
Lorenzo jí vypráví, jak měl při svém prvním velkém závodě drobnou nehodu při níž potkal dívku, do které se
na první pohled zamiloval. Rozhodl se tehdy špatně, pokračoval v závodě a dívku pak už nikdy nenašel.
Laurie mu pro změnu vypráví, jak se pokoušela žít s mužem, ale nic z toho nebylo, pak se ženou,
ale také to nešlo. Jednoho dne jí bývalý kolega zničí kolo. Laurie proto poslední zásilku doručí pěšky.
Vstoupí do místnosti a... na první pohled se zamiluje do ženy (vypadá jako Lorenzova láska). Laurie se
rozhodne zřejmě dobře, protože v poslední scéně ji vidíme, jak se přišla podívat na závody kurýrů
v doprovodu oné slečny.
Tento film, ač by se na první pohled (podle mého popisu) mohlo zdát, není vlastně vůbec lesbický.
Je o závodnici, která musela skončit s kariérou, o jejím hledání vlastní cesty dál,
o pohledu na svět z cyklistického sedla. A v tom je právě jeho jedinečnost. Netočí se
kolem "netradičního" vztahu, ale podává jej jako samozřejmost, kterou není nutno rozebírat či jakkoli
komentovat. Proto u mě dostal velkou jedničku.
Monika S. Benešová, 10. 7. 1999
|
Ocenění:
|
|
1999
|
Montréal World Film Festival
|
Best Canadian Film
|
Manon Briand
|
|
|
|
Best Director
|
Manon Briand
|
|
|
|
Montréal First Film Prize
|
Manon Briand
|
|
|
|
Public Prize for the Best Canadian Film
|
Manon Briand
|
|
|
|
People's Choice Award (3. místo)
|
Manon Briand
|
|
1998
|
Namur International Festival of French-Speaking Film
|
Best First Screenplay
|
Manon Briand
|
Fotografie použita z oficiálních propagačních materiálů tvůrců filmu.