Film začíná i končí v roce 1959, kdy je novinářka Éva Szalánczkyová (Jadwiga Jankowská-Cieślaková)
zastřelena při pokusu o nelegální přechod maďarsko-jugoslávské hranice. Éva zažila v padesátých
letech tvrdé represe pro své nekompromisní názory. V roce 1959 ji šéfredaktor Erdős (Josef Kroner),
bývalý politický vězeň z týchž let, přijme jako redaktorku do svého časopisu. Éva zde znovu bojuje za
odhalení pravdy. Tentokrát bojuje i za právo člověka na jinakost. Její kritická reportáž
o nešvarech v jistém zemědělském družstvu končí Éviným dobrovolným odchodem z časopisu.
Vášnivá láska Évy a krásné, váhající a vdané kolegyni Lívii (Grazyna Szapolowska) způsobí
v životě obou žen propletenec dramatických konfliktů, který vyústí ve chvíli, kdy se Liviin manžel
(Peter Andorai) nesmíří s jejím odchodem k Évě a pokusí se ji zastřelit. Těžce zraněná
nešťastná Livie se v nemocnici s Évou pohádá. Zásadová, sebekritická Éva se rozhodne emigrovat
a když je na hranici odhalena, volí dobrovolnou smrt.
Tenhle film je o svobodě a nesvobodě, o svědomí, o pravdě a lži, o hledání
sama sebe, o chápání a nepochopení druhých. Károly Makk pro mě až nepochopitelně pravdivě ukázal
život leseb v komunistickém režimu nepřátelském k jakémukoli vyčnívání z řady.
Mám jen jedinou výhradu. Kdybych tenhle snímek viděla v době jeho vzniku, vlil by do mě falešnou
naději, že s heterosexualitou mých kamarádek to nemusí být až tak horké. Snad by mi přinesl
i více odvahy ukázat mé platonické lásce, jak se věci mají. V tomto ohledu je Jiný pohled docela
zavádějící. A podporuje rozšířený názor, že k homosexualitě lze "svést", že se jí dá
"nakazit". Začátek vztahu Évy a Livie je zkrátka podán až příliš rychle a zkresleně.
Monika S. Benešová, 12. 7. 2000
|
Ocenění:
|
|
1982
|
Cannes Film Festival
|
Best Actress
|
Jadwiga Jankowska-Cieslak
|
|
|
|
FIPRESCI Award
|
Károly Makk
|
|
1983
|
Sao Paulo International Film Festival
|
Audience Award - Best Feature
|
Károly Makk
|
Fotografie použita z oficiálních propagačních materiálů tvůrců filmu.