Jmenuje se Lucie a bude ji čtyřicet. Je redaktorkou nejmenovaného časopisu. Je matkou osmnáctileté dcery. Je spokojenou manželkou, ochotnou sousedkou. Je... Až do okamžiku, kdy jí náhlá vášeň, pozdně objevená sexuální orientace rozbije téměř přes noc životní návyky, všechny dosavadní role. Životy, ty nejotevřeněji, nejúpřímněji a nejopravdověji žité, se nedají dopředu nalinkovat a spoutat konvencemi. Hlavně o tom je nový román Zuzany Brabcové, která za román Daleko od stromu obdržela cenu Jiřího Ortena.
 
 
Vaše názory

Rok perel okem Jany Štěpánové
exkluzivně pro llk

Koupila jsem si to před pár dny a zatím to čtu jedním dechem.
Je tam hodně odkazů na konkrétní místa a lidi v Praze. Třeba v úvodu hlavní hrdinka dělá rozhovor s vydavatelkou lesbického časopisu. To by mně zajímalo, kdo (jestli) se v tom pozná... :-)
Julie

Dnes jsem si to koupila, jsem na nějaké čtyřicáté straně a je to opravdu vtipné a čtivé. Jen mám pocit, že už teď dokážu odhadnout jak to dopadne - bude to uvěřitelnější verze Chasing Amy aneb heterosexualní jistota vítězící nad homosexualními pudy. Doufám, že se pletu.
Maia

Dočetla jsem Rok perel. Při čtení mně postupně přecházel humor a některé pasáže ve mně vyvolaly dávno zapomenuté pocity z odlišnosti - strach, zhnusení,... Pár řádků z knihy mně dostalo, vrátilo mně zpátky, oživilo to, co jsem pohřbila, a to není smiřování se s jinakostí stěžejní téma románu. Teď mám potřebu na Rok perel zapomenout, a to to byla po dlouhé době kniha, která mně opravdu zaujala.
Opravdu skvěle napsané.
Maia

Hm... Ta knížka mně taky ťala do živého. (Přistihla jsem se třeba, že si rozpomínávám a zapisuji své osobní "skryté primární signály" z minulosti :-)

Nedá se pochybovat o tom, že po stránce literarní je to knížka výjimečná. (Někdo literárně vzdělanější možná vzpomene autora, kterého Brabcová následuje ve formě, ale třeba efekt nápadu, kdy se nečekaně na moment vypravěčem děje stane Luccina dcera nebo manžel a my tak vidíme Lucii očima okolního světa, je velmi silný.)
Obloukem se vyhýbá všem otřepaným klišé lesbích příběhů. Přesto všechno jsem si ale na slovo klišé (nebo snahu o efekt) vzpomněla, když jsem dočetla poslední stranu. To tahání příběhu do extrému (a to nejen na poslední straně) je možná čtenářsky přitažlivé, ale myslím zbytečné.

Zkousávám to už pár dní. Mám totiž dojem, jako by celá knížka (podobně jako hlavní hrdinka) byla nervově labilní. Četla jsem ji jedním dechem, přesto z ní mám jakousi depresivně negativní pachuť v ústech.
Julie

Rozhovor s autorkou, tak jak ho přineslo Právo, si můžete přečíst v naší čítárně

Obálka prvního českého vydání.